JAROSLAV SEIFERT (1901-1986):
SVATEBNÍ CESTA
Kdyby nebylo tĕch pošetilých polibků,
nejezdili bychom na cesty svatební.
Kdyby však nebylo svatební
ch cest, k čemu by potom byly Wagons lits?
Nádražních zvonků vĕčný strach,
ach, Wagons lits, vagony svatební.
To štĕstí manželské je jako křehké sklo,
medový mĕsíc se naklání.
Má dráha, vidíš v oknech hory Alp,
otevřme okno vůním dokořan,
hle, cukr snĕženek, lilií vláčny sníh,
za Wagons lits je Wagon restaurant.
Ach, Wagons restaurants, vagony svatební,
být vĕčnĕ jejich hostem a pak snít
nad křehkým příborem o štĕstí v manželství!
Pozor sklo! Pozor neklopit!
A ještĕ jeden den a ještĕ jednu noc,
dvĕ krásné noci a dva krásné dny.
Kde je můj jízdní řád, ta kniha básnická,
ó jak jsou krásné moje vagony!
Ó Wagons restaurants a Wagons lits,
ó cesta svatební!
.